Jménem nevěsty a ženicha Vám děkuji za lásku a péči, kterou jste oběma dosud věnovali a prosím, aby jste na té počáteční cestě novomanželského života udělili rodičovské požehnání.

Požehnejte jim na cestu ke stánku Božímu, by vždycky kráčeli cestou jen k dobrému.

Jménem Vašeho syna,
chci k Vám promluviti
a Vás o něco poprositi.
Dražší nad vše statky,
je požehnání otce i matky.
Děkuje Vám on za lásku,
kterou jste mu věnovali
a zároveň Vás prosí,
byste mu do jeho stavu,
otcovské a mateřské
požehnání dali.
Požehnejte mu na cestu
ke stánku božímu,
by vždycky kráčeli
cestou jen k dobrému.

Nad křesťanské pozdravení vzácnějšího nikde není.

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Vítám Vás vzácní hosti v tak veliké společnosti, v tak překrásné družině, při svatební hostině. Och nač nás sem pozvali, na stůl nám nic nedali. Polévka se ještě vaří, lokše teprv rozválejí, a po zelí ještě zajíc běhá. Na však to nic nedělá, kuchařenky to dovařejí a družbové nám sem dodají. Ale Ty nevěsto milá, než tu budou ještě jídla, že Ti ještě všeci do koláče nedali, a mě sem s tímto darem poslali. Ale než Ti ten dar v koláč vložím, pak Ti napřed něco povím. A sice abys nikdy nezapomněla, co jsi dnes ráno u oltáře přísahou potvrdila. Již nebudeš více pannou, hleď bys byla ženou vzornou, važ si velmi muže svého, co klenotu vznešeného, neboť on jest muž a ty jen žena, to ze žebra utvrzená, neboť on jest muž, a to jest hlava, on má na Tě jenom práva. Přižene se bouře lítá také někdy do života, ukryj se vždy na stranu, jen tak ujdeš přívalu. Co tě pálí, bolí, hněte, nevykládej po všem světě, svěř se jenom svému muži. On zacelí Tvoje rány, neboť on jest jako tvůj anděl strážný. Svět neuzná Tvoji muku, on se kochá na Tvém smutku. Řekla bych Ti ještě více, již v kuchyni řinčí lžíce, starší družba s pivem letí, měla bych již odejíti. Ale Ty nevěsto milá, nezapomeň nikdy, co jsem Ti ráno řekla v síni. Ukliď svár a rázem hádku, skládej všechno do pořádku, dávej všechno na své místo a budeš všude mívat čisto. Cti rodiče, sestry, bratry, všímej si je, jak se patří. A také buď jako květ jarý, popřej lásky lidem starým. A poslouchej neboť poslušnost jest nad oběť. Já již musím pro oběd.

Tento dárek ti dávám z lásky, abys měla do roka kluka, a měl kudrnaté vlásky.

Vážení a milí hosté,

dovolte mně, abych Vás jménem nevěsty a ženicha co nejsrdečněji přivítal a pozvedl číši k slavnostnímu přípitku na jejich zdraví, štěstí a spokojenost na společné cestě životem.

Na zdraví (Živijó, ...)

Milí vzácní páni hosti,
já Vás všechny srdečně vítám jménem ženicha i jeho nevěsty
Velmi jste mne potěšili,
že jste se v tak hojném počtu zúčastnili.
Co by každý z Vás chtěl vědět,
není možná vypovědět.
Já, hned jak přišel z vojny,
už jsem se svědomitě učil toto říkání,
ale protože tu ženitbu odtahovali,
už jsem hodně zapomněl.
Vzpomeňte si na dávný příklad,
že člověk je divný třikrát:
- jednou, když se zrodí,
- podruhé, když se ženit hodlá,
- potřetí, když ho do hrobu hodí

Jeden říkal ožení se, druhý zas, neožení se.
Přešel Rusko, Polsko pěšky,
nemohl tam najít Češky,
v Krakově, tam jednu našel,
co po ní, když měla kašel.
Hledal, hledal, našel novů,
tá měla zas kratší nohu.
Už hledal aj v zeleném háji
a ona byla na samém kraji.
Byl to jenom siroteček,
ale nevěsta jak kvíteček.
Však ji všichni dobře znáte,
no však ju tady máte.
Jenže si s tou svatbou hodně dluhů nadělali,
než se k této dnešní veselosti dostali.
Zkrátka, vidíte, že su s tím koláčem tady,
a že už si nevím rady.
Proto milí páni hosti,
jménem novomanželů prosím Vás všechny s uctivostí,
abyste dle své moudrosti a hlavně možnosti
nějakým dárkem na ně pamatovali
a oni jako lidé poctiví,
budou k Vám za to uctiví
a Bůh Vám to vše odplatí.

Těší mě v tuto chvíli, že jste se v hojném počtu dostavili.
Prosím Vás o maličké pomlčení, neboť mám k Vám něco k přednesení.
Co se stalo, není dávno, povím Vám to celkem snadno.
Jednoho dne za svítání, přišel ke mně šohaj švarný, jak na svátek přistrójený.
Jářku, co tak časně sháníš, snad se neženíš?
Ba žením, ale nevím, jak pochodím.
Mám starosti a trápení, že to není k vydržení.
Našel jsem si děvče švarné, ale prachy nemá žádné.
Já mu pravím, jaksi bylo, jaksi bude, žebrat spolu nepůjdete.
Zatím sežeň svaďbu hlučnů, já již na to něco najdu.
Upečem koláč velký, s dírou hodně širokou, naděláme na něm pentlí a mísu pod něj dáme hlubokou.
Pak půjdeme mezi hosty, oni mají peněz dosti, každý bude jistě rád, když je do koláče může dát.
Plán již máme hotový, jen ať se nám podaří.
Prý jen vydání ženich mít bude a to už bylo a ještě bude.
Při svaďbě, na muziku, potom zase na belenku a při kůtě na baběnku.
Čelo se mu krabatí, kdo to všechno zaplatí?
Tak vidíte, lidé zlatí, bez peněz se všechno hatí.
Proto žádný neváhejte a do koláče hodně dejte.
Dejte každý, kdo co může, pomozte jim z této nouze.
A nakonec ještě heslo, by do rýmu pěkně vešlo:
"Kdo rád dává, dvakrát dává, tomu Pan Bůh požehnává"

Velectění svatebčané,
chaso, muži, ženy vdané,
já vás vítám, že jste přišli
a pozvání neodmítli.
Co s koláčem tady chcu,
hned ze sebe vykokcu.

Ono je to pěkná věc,
když je člověk mládenec,
po nějakém ale čase,
přijde každý na to zase,
enom tak nemože byt,
že sa mosí oženit.

Každý sa mosí oženit,
aby mohl s dětmi chodit,
tak, jak v Písmě svatém psáno,
toho budiž vždycky dbáno,
pojmi každý ženu svů,
jeden dobrů, druhý zlů.

Od dob Evy tento trest,
připravila ženská lest,
mužom za jejich neposlušnost,
že nedbali na svou ctnost,
skrz tatíka Adama,
že jed jabka s hadama.

První byl to dobře hádám,
ten náš praotec Adam,
který ukázal nám s Evů,
na cestičky, které vedů,
manželského do ráje,
na trampoty nedbaje.

Po něm arci otci mnozí,
manželství sa nic nehrozí,
Izák, Jakub, též král David,
manželský oblékli hábit,
Sára, Ráchel, Rebeka,
také si ho oblékla.

Dále v historii jdeme,
nejen v Starém, též i v Novém
zákoně o něm čteme:
Svatý Jáchym s Annů svatů,
Zachariáš s Elizabetů,
do manželství stůpili,
by zákon boží splnili.

Potom v Galilejské Káni,
jak měli toho vína málo v báni,
jak Kristus musel požehnat,
každý mohl ochutnat,
že sudy vodů naplněné
a potom ve víno proměněné.

Odbočil jsem trochu v řeči,
myslíte si jistě všeci.
Já sám už kápl na to,
že mlčet stříbro, mluvit zlato,
mosím sa už vrátit k věci,
dokud jste tu ještě všeci.

Nevím, jak bych začal o tom,
jak bylo včíl a bude potom,
jak náš ženich přišel na to,
(bez groša je celkem vzato),
že svaďba je přepych velký,
jaké dělat s tým okolky.

Vydání má přeukrutné,
to je převelice smutné.
Pan farář a ministranti,
potom hlavně muzikanti,
o prachy ho obrali,
haléř mu nenechali.

Enom o vydání ženich hude,
prý že bylo a teprů bude:
na poviják, na belenku,
a při kůtě na baběnku.
Čelo sa mu krabatí,
kdo to enom zaplatí.

Tedy milí páni hosté,
vy na svaďbě této co jste,
na řadu jste včilkaj přišli -
ná co ste tak naráz ztichli,
přes kapsu sa uhoďte,
pětistovku vylovte.

Kdo rád přeje, tom buď přáno,
z lásky od Vás budiž dáno,
to, čím mladým přispějete,
vděčností sa nadějete,
budou-li kdy bohatí,
rádi Vám to oplatí.

A nakonec ještě heslo,
by do rýmu pěkně vešlo:
"Kdo rád dává, dvakrát dává,
tomu Pan Bůh požehnává"

Vážení a milí hosti
vítám všechny s uctivostí.
Slyším ťukat sklenice,
proto vítám velice.
Radost mám - a velkou jistě,
když sedíte na svém místě,
je Vás tady bohatě
a to v každé komnatě.
Co Vám chci říci nevíte?
Brzy se to dozvíte,
jsou to jenom drobné věci,
na svatbě zle není přeci.
Šel jsem cestou, asi posté,
je to pravda milí hosté,
šohaje jsem potkal tam,
šeptem se ho jenom ptám?
Jářku - říkám nesměle,
co tka, co tak vesele,
nemohl jsi raději spát,
nebo jdeš snad fušovat?
Mýlil jsem se tedy zas,
vždyť jsem viděl více krás,
byla s ním nevěsta hezká,
začínáme zváti dneska.
Jdeme my přímo z města,
chystá se poslední cesta,
svoboděnko buď ty sbohem,
voláme na svatbu honem.
Ženich jako lusk a ona,
briliant a nebo spona,
nastrójení - samý lesk,
svítili jako blesk.
Dnes je dobře, ale snadno,
spadneme my až tam na dno.
Říkají tak oba smutně,
peněz třeba - velmi nutně.
Já jim řekl, ale jděte,
žebrat spolu nepůjdete,
máte ještě mladý věk
a my na to najdem lék.
Nedáte se do pláče,
upečeme koláče,
zjistíme si na ně normu,
ale kdo nám půjčí formu?
To nám vůbec nevadí,
pentle nám to nahradí,
pod koláč my mísu dáme,
a potom si zazpíváme.
Až pak půjdem mezi hosty,
kteří mají peněz dosti,
každý bude jistě rád,
že nám může hodně dát.
Já jsem dneska tady na to,
hažte šperky nebo zlato,
nachystal jsem husí koš,
proto radši hažte groš.
Nivničané prej se ptají,
naši mladí - dluh, že mají.
Ano, takové to s nimi je,
to z nich nikdo nesmyje.
Tak vidíte hosté zlatí,
bez peněz se všechno hatí,
proto nic neváhejte,
do koláče dávejte.
A oni jak hodné děti,
budou dneska stále pěti.
Za všechno Vám děkujem,
na zdraví si připijem!

Pochválen buď, Ježíš Kristus!

Vzácní svatební hosté, utište se prosím Vás na chvíli, řeknu jen pár slov. Dávám Vám mnoho díků za to, že jste přišli k svatebnímu stolu a přinesli každý pěkný dar ze svého domu.

Když Bůh stvořil tuto zemi s nesčetnými dary svými, láska jeho odvěká, stvořila i člověka. Adam sám se však málo bavil, proto k němu Pán Bůh pravil: "Není dobře tvoru mému, býti v ráji samotnému." Proto ihned pro úlevu, dostal Adam ženu Evu. Této rajské události, všímal sobě ženich dosti. Proto se moudře rozhodl, že vstoupí v stav manželský, tak, jak velí řád křesťanský. Po nivnických cestách chodil, studenou se vodou brodil, aby našel ze všech nejlepší a nejkrásnější, která s ním bude žít do smrti nejdelší.

A Ty, pane ženichu, nediv se, že mně není do smíchu. Bereš mně nejlepší kamarádku z mládí, ale v poslední době neměla u mne stání. Jen za tebou pospíchala, aby dnes do Tvých rukou se Ti dala. Rodiče a sestru má opustit a už jen s Tebou v lásce žít. Proto s láskou se k ní vždycky schyluj, jako dosud vždy ji miluj. Vracej se domů za klekání, ať má tvoje žena klidné spaní.

A ty nevěsto milá, hodina se přiblížila, kdy máš svůj vínek z rozmarýnu složiti a k ženichovi přistoupiti. Nech Vám v tomto novém žití slunce lásky navždy svítí. Ať vás všechno dobré pojí a zlá vášeň nerozdvojí.

A vám, vzácní hosti, děkuju jménem nevěsty s uctivostí. Kdo rád dává, tomu provolávám sláva.

Pochválen buď, Ježíš Kristus!
Přestaňte již páni hosté rozmlouvati,
bych Vám mohla za tento dárek děkovati.
Děkuje Vám paní nevěsta a ženich,
ne však oni sami,
ale já na místě jejich.
Kde se tento dárek vzal,
snad nám jej sám Pán Bůh dal.
Tento dárek není
ze dřeva vytesaný,
ani z kamene vykřesaný,
ale od starostlivé matky obstaraný,
od našich kuchařek upečený
a od staršího družby,
na stůl přinesený.
Mládenci a panny,
kteří své zelené vínky máte,
hleďte, ať si je v čistotě uchováte.
Hle, sama nevěsta Vám příklad dává,
neb ona dnes svůj vínek,
Bohu odevzdává.
Její vínek je z drobných perliček,
bílých kvíteček a krásných růžiček.
Bílé kvítečka, toť její nevinnost,
drobné perličky, počestnost,
a krásné růžičky, toť vychování její matičky.
Když Pán Ježíš zde na zemi byl,
také jedné svatby hostem byl,
byla na ní také matka Jezu Krista,
čistá podle svého syna Krista.
Náhle nehoda se stala,
kterou matka Boží ihned poznávala.
Nastal nedostatek vína,
otec svatby ruce spíná.
Matka boží se k synu naklonila
a snažně jej prosila:
"Synu, vína nemají,
v zármutku pomoc hledají!"
"Naplňte štoudve vodou"
řekl a jeho hlas učinil zázrak v tento čas.
Ve vínečko dobré změnil vodu
a učinil radost svatebnímu hodu.
Prober sa nevěsto ze smutku svého,
neboť se slaví svatba v domě otce (ženicha) tvého
a (jeho) tvoji příbuzní se o to přičinili,
aby se stoly dary naplnily.
Ale nám pane ženichu,
není do smíchu,
neb nám bereš družku
z našeho panenského krůžku.
Ale v lásce k ní se schyluj a jako sebe,
vždy ji miluj.
Tuto pannu bohabojnou
ve všech ctnostech hojnou,
vychovanou v mnohých mukou,
do Tvojich vkládám rukou.

Poslúchal sem, poslúchal, našu starší družičku,
ta to měla složené, jak nějakú básničku.
A já bych ju poslúchal neustále,
ale naše kuchařky na mňa volajú stále.
Na ty staré tetky já už moc nedám,
ale mezi družičky, s radostí sedám.
Abych ale starší družičce radosť nepokazíl,
malé občerstvení sem jí připravil,
za ten proslov, který k nám včíl měla,
donesl sem džbánek piva, aby se občerstvila.
Napij se družičko pivečka od mládenečka,
Ty z jednoho, já z druhého,
oba pivečka hnědého.

Velectění páni hosti,
Já Vás vítám s uctivostí.
Je-li komu čeho třeba,
buďto vody, nebo chleba,
ať si na mňa zavolá,
já su ihned u stola.

Včíl vzkazujú Vám kuchařky,
kmotřičky a tetičky,
že Vašu chuť dobře znajú
a Vám podléj toho polévku posílajú.

Polévečka samé oči,
lokše sa vní enom točí,
proto sa nic nebojte,
a hodně si naberte.

Polévečko přestaň pálit,
by ťa mohli hosté chválit.
Polévečka, když je masná,
bývá mladá pára ščastná,
gdyž je okatá,
bývá pára bohatá.

Až polévečku všeci zíte,
istotně ju všeci pochválíte.
Dobrá byla, žádná hana,
škoda, že jí néni vana.
Tak si na ní pochutnajte,
a o víc sa nestarajte.

Kokokodák,
dívajte sa na ten zobák,
nebožátko slépečka,
včera nésla vajíčka.
A já už ju nesu,
k svatebnímu plesu.
Ty družičko vezmi slépečku
a daj každém po kúščíčku.
Nevěstě daj od hřebeňa,
by z ní byla dobrá žena.

Slépek máme zásobu,
ešče plnú komoru.
K slépce nesu křen,
pro radosť Vám všem.
Šišky, jak už vidíte, máte,
tak si na všem pochutnáte.
A až to všecko zíte,
tož si na mňa zavolajte.

A teď nevěsto milá, prostři šáteček,
ať Ti vysypu od Tvých přátel dáreček.
Hrky, hrky měďáky, proměňte sa v dukáty.
A teď nevěsto, nastrč klín,
ať je do roka dcera nebo syn.

A teď prostři nevěsto šáteček,
ať Ti vysypu od Tvých milých dáreček,
který Tobě z lásky dali,
všechno dobré Tobě přáli,
aby byl pokoj mezi Vámi.

Teď nevěsto prostři šáteček
a já Ti vysypu od Tvých milých dáreček,
který Tobě z lásky dali,
vše nejlepší Tobě přáli.
Toto dávám Tobě,
abys ráda dávala chudobě.
Budeš - li chudým dávati,
Pán Bůh Ti bude žehnati.

Starší družbo milý,
odevzdávám ti groš bílý,
zbude-li věc,
bude Vaší ženě na čepec.
Však z Vás nebude nikdy mládenec,
než starý, šedivý vdovec.

Já bych se od Tebe vínečka napila,
jen kdyby tady Tvoja galánečka nebyla,
ale ona tu sedí
a škaredě na mňa hledí,
ale ať si hledí jak chce,
já se vínečka napiju přece.
"Čtyři očka, dvě srdéčka,
dej nám Pán Bůh zdraví,
v tom nivnickém kraji."