164. Svítí měsíc…
1. Svítí měsíc nad naším huménkem,
stojí šohaj pod naším okénkem:
„Staň, miłá, otevři, já stojím u dveří;
stávaj hore, moje potěšení.“
2. „A já bych ti mileráda stała,
ale že mně můj tatíček bráňá;
bráňá mně má mati, nedajú mně stati,
abych s tebú nemrhała nocí.“
3. „Počkaj, miłá, šak ty budeš płakat,
až já budu na koníčka skákat;
na koníčka skákat, ostrožkama břinkat,
počkaj, miłá, šak ty budeš plakat.“
4. „A co bych já, šohajku, płakała,
šak sem já ti pérečko nedała;
dała, ale v noci, neviděli všeci,
enem, šohaj, tvoje čérné oči.“